Dva zápasy ve dvou dnech jsou na hraně schopností hokejového brankáře v moderním hokeji. Týmy by měly častěji nasazovat na druhý zápas náhradníka jako Třinec ve čtvrtém zápase proti Spartě. Data to potvrzují.
„V play-off se vítězná sestava nemění.“ „Na play-off je třeba mít jasnou (brankářskou) jedničku…“ Tyhle poučky známe všichni a skoro o nich nepochybujeme. Chyba! Za analýz zápasů NHL jednoznačně vyplynulo, že gólmani dosahují horšího výkonu v druhém dni, pokud hrají dva zápasy po sobě. Rozdíl je vidět na číslech a činí zhruba 1 % v brankářské úspěšnosti zásahů v porovnání s výkonem náhradníka. Tento pokles výkonnosti se přitom neopakuje, pokud je mezi zápasy alespoň den volna.
Tolik tedy předpoklady. Jednoprocentní brankářská úspěšnost v české extralize rozdíl v dlouhodobé úspěšnosti mezi druhým a jedenáctým brankářem, Šimonem Hrubcem a Jiřím Trvajem, nebo mezi Jánem Lašákem a Danielem Dolejšem (data). Anebo jiná perspektiva: jedno procento může způsobit dva góly navíc v sedmizápasové play-off sérii.
Pokud tedy Třinec nasadil do čtvrtého zápasu proti Spartě Hamerlíka, přestože Hrubec den předtím zápas nezkazil, nemusí jít o „taktiku“ a snahu o překvapení protivníka, jak to prezentovali komentátoři v pořadu Buly. Nezávisle na soupeři totiž jde o racionální volbu. Obzvlášť v Česku, kde se v základní části dva zápasy po sobě prakticky vůbec nevyskytují a brankáři na podobný zápřah nejsou vůbec zvyklí. V NHL to chápe čím dál víc trenérů a i čeští fanoušci se s nepříznivou statistikou seznámili například prostřednictvím Petra Mrázka, kterému dva herní dny po sobě poslední dobou vůbec nesedí. Velmi by mě tedy překvapilo, kdyby brankáři v extralize byli vůči únavě imunní.
Jak to je? Úspěšnost brankářů ve druhém zápase ve dvou dnech
- Udělal jsem si proto velmi malé srovnání. Největším jeho problémem je samozřejmě nedostatek dat. Ke dvěma navazujícím zápasům dochází pravidelně jen v úvodních zápasech play-off každé série, v letošním play-off bylo 16 takových dvojzápasů (dva další budou ve finále).
- Předběžná čísla potvrzují zkušenosti z NHL: Brankáři nejsou superhrdinové a chybují častěji. Průměrná úspěšnost zásahů unaveného brankáře v druhém dni klesla o 0,7 %.
- Pokud brankář chytal dva dny po sobě, v první den byla jeho úspěšnost 91,8 %, v druhém zhruba 91,1 %. Takových situací bylo v letošním playoff 26.
- Náhradník, který nenastoupil do prvního zápasu, měl úspěšnost 91,4 %, tedy vyšší než unavená jednička! Vyřazovací boje viděly tuto kombinaci osmkrát (ve třech případech ale šlo o střídání jedničky v průběhu hry).
- Jde samozřejmě jen o předběžné, statisticky nevýznamné závěry. Je ale dost nepravděpodobné, že by čeští kondiční kouči objevili zázračný lék, který by hypotézu o únavě naboural.
Odpočinutí brankáři jsou výhodou
Výsledky nelze interpretovat tak, že jednička nezvládne dva zápasy po sobě. Situace samozřejmě není černobílá. Přesto čísla zpochybňují samozřejmost, s níž naprostá majorita trenérů nasazuje své gólmany do situací, na něž nejsou trénovaní a které zjevně nezvládají na 100 % ani nejlepší strážci brankoviště na světě. Správná otázka tedy nezní „Proč měnit brankáře, když jednička neselhala?“, ale „Jsem ochoten riskovat malé zhoršení výkonu hlavního brankáře? Bude pořád lepší než jeho náhradník?“. A jak ukazují srovnání ze základní části, existují celky, kde výkonnost dvojky nezaostává, a proto je výměna smysluplnější variantou.
Problém samozřejmě je, že pro trenéra je psychologicky méně riskantní nechat vše na hlavním brankáři – když selže, nedá se nic dělat. Pokud trenér nasadí nečekaně dvojku a zápas se jí nepodaří, stává se kvůli neobvyklosti kroku spolupachatelem. Číslům a pravděpodobnosti navzdory.
