AnalýzyDataMS 2015NHL

Moderní statistiky vs. český nároďák na MS 2015

16.6.2015 — by The Hockey Ninja1

main

AnalýzyDataMS 2015NHL

Moderní statistiky vs. český nároďák na MS 2015

16.6.2015 — by The Hockey Ninja1

Protože v 21. století si zasloužíte podrobnější hokejová data

Kdybychom se chovali v medicíně stejně jako v hokeji, průměrná délka života by byla stále 60 let a z operací bychom měli zápisy jen o tom, jestli pacient přežil a kdo byl na sále, když došlo ke zlepšení, nebo zhoršení stavu. Zní to absurdně? Hokej samozřejmě (ano, budu odvážný a řeknu to…) není tak důležitý jako medicína, z hlediska jeho objektivní analýzy se ale pohybujeme v šarlatánských dobách.

Statistická revoluce nepřináší jedno všespásné číslo, nabízí ale propracovaný systém, jak hokejový zápas popisovat a hodnotit.

Situace se ale pomalu začíná měnit. Čerstvý monzun příchází ze zámoří a mění jeden sport za druhým. Společnou podstatou revoluce je, že do tohoto informačně chudého prostředí zavádíme něco na způsob karet pacientů a snažíme se mnohem pečlivěji zaznamenávat, co se celou dobu děje. Pořád nám jde hlavně o přežití pacienta (= výhru), ale díky novým vrstvám informací můžeme mnohem efektivněji a precizněji popisovat, jaké kombinace faktorů vedou k úspěchu a co se hodí spíš do regálů s homeopatiky.

Statistická revoluce nepřináší jeden geniální parametr, který je lékem na všechny potíže. Dává nám místo toho mnohem dlouhodobější nástroje a postupy, jak hru i hráče popisovat, systematičtěji hodnotit a ve finále také lépe predikovat budoucí výsledky.

Projekt #ninjadata: moderní hokejové statistiky na MS

V průběhu mistrovství světa jste mohli na těchto stránkách (a na Twitteru + FB) sledovat průběžně zveřejňované statistiky národního týmu, které se jinde neobjevovaly (#ninjadata). Z prostého důvodu… oficiálně se totiž neměří a tato data vznikla poctivým ručním sběrem (s nímž mi výrazně pomohl @kesid89, kterému patří velký dík!).

2015_IIHF_World_Championship_–_DEN_vs_FIN_(1) Luksata

Nešlo a nejde o vyčerpávající představení všech moderních parametrů, přesto tyto “nóbl” statistiky nabídly postřehy a náměty, které mohly být zajímavé pro fanoušky, komentátory nebo samotné trenéry.

Kdybychom podobná čísla měli k dispozici v extralize, nemuseli bychom hodnotit hráčské výkony vágní formulkou “ztráta formy”, ale mohli bychom velmi rychle zkontrolovat, kde se něco změnilo. Dostává se analyzovaný hráč do stejných střeleckých příležitostí, nebo jej soupeři častěji blokují? Netráví náhodou většinu svých střídání přišpendlený v obraně, protože si na něj soupeři dávají víc pozor? Nejsou jeho výkony spojené spíš s kvalitou spoluhráče, který se teď zranil? Znamená to, že není tak dobrý, jak jsme si mysleli?

Podobných otázek si můžete vymyslet desítky a na všechny vám moderní statistiky dají informovanější odpověď než současná základní databáze gólů, asistencí, plus/minus hodnocení nebo nedejbože Radegast indexu.

specifika krátkého turnaje a vliv na analýzu

Mistrovství světa je nicméně pouze krátkodobý turnaj, který neukazuje výhody moderních statistik v celé síle. Utkání s těžkými soupeři jsou promíchána zápasy s mezinárodní druhou ligou (Rakousko, Slovinsko apod.), různých událostí je docela málo, takže je výrazněji může ovlivňovat prostá náhoda. Nemůžeme tedy z dění na ledě vyvozovat dlouhodobé závěry (predikce) ve smyslu “Sobotka s Jágrem se k sobě nehodí”, protože jim to šlo/nešlo v Minsku. Můžeme ale velmi dobře popsat (deskripce), co se na ledě dělo, a jestli to byl pravděpodobnější výstup ostatních událostí. A pokud si nejsme jistí, můžeme se taky podívat, jak hráči hrají celou sezónu, což jsem udělal ve shrnujícím článku už před mistrovstvím (analýza českých hráčů v NHL, analýza všech týmů před MS).

Nasbíraná data jsem dával k dispozici v průběhu mistrovství, další přidávám v tomto článku. Informace z nich jsem použil v následující analýze výkonů českých hráčů na MS. Není to rozhodně vyčerpávající materiál, statistiky nabízí spoustu dalších témat k úvahám. Sám jsem i vzhledem délce článku vybral jen ty, které mi přišly nejzajímavější.

Nejdřív několik čísel.

Statistické ocenění pro české hráče

střelecká převaha (corsi)

Nejlepší hráči:

Voráček: 64,91 %
Kolář: 63,8 %
Nakládal: 63,5 %
Simon: 62,3 %
Jágr: 60,9 %
Nejhorší hráči:

Smoleňák: 52,6 %
Hejda: 53,1 %
Novotný: 54,9 %
Koukal: 55,1 %
Němec: 55,3 %

Podle čeho hodnotím? Schopnost diktovat hru je motorem současné statistické revoluce v NHL. Týmy, které jsou v tomto parametru dobré, postupují do play-off a vyhrávají Stanley Cupy. Měří se pomocí poměru střeleckých pokusů, které se stanou v době, kdy je hráč na ledě za vyrovnaného stavu a dají se chápat jako plusové a mínusové body. V tomto případě jsem pro větší vypovídající hodnotu nepoužil procentuální vyjádření převahy, ale v grafu najdete průměrný počet střeleckých pokusů hráče na 60 minut svého čistého herního času ve stejném počtu hráčů (ručně dopočítaného, protože oficiální čísla jej udávají jen souhrnně pro všechny herní situace).

Všichni hráči přestříleli soupeře. To je bohužel daň za zápasy s Rakouskem aspol. Proto mě zajímalo, kdo nejvíc táhnul ofenzivu v porovnání s průměrem týmu. Graf proto rozděluje hráče do čtyř skupin: ty nejlepší (nejvíc střel týmu a nejmíň soupeře) najdete v pravém dolním rohu. Nejhorší jsou naopak vlevo nahoře (poměrově nejmíň střel vlastního týmu a nejvíc soupeře). Vlevo dole pak najdete hráče, při jejichž střídání bylo celkově nejmíň střeleckých pokusů na jednu či druhou stranu (pravděpodobně nejvíc hry ve středním pásmu). Konečně vpravo nahoře najdete potenciální obdivovatele systému „nahoru-dolů“.

Otevřít graf v novém okně (vhodné pro mobily)

Hráči nejvíc ovlivňující spoluhráče

Nejlepší hráči:

Voráček: + 6,97 %
Kolář: + 6,57 %
Nakládal: + 6,29 %
Sobotka: + 2,90 %
Simon: + 2,77 %
(Plekanec: + 8,30 % – malý vzorek)
Nejhorší hráči:

Hejda: – 9,18 %
Smoleňák: – 7,61 %
Klepiš: – 6,44 %
Novotný: – 6,00 %
Koukal: – 5,36 %

Podle čeho hodnotím? Hráči z jedné formace mají často podobnou bilanci střeleckých pokusů. S dostatečným počtem herních událostí ale můžeme zjistit, který z nich je pro herní dominanci nejdůležitější. Dělá se to tak, že srovnáváte střeleckou bilanci, když je daný hráč na ledě, a když je na střídačce (neplést si prosím s průměrem střeleckých příležitostí celého týmu). Čím vyšší je kladný rozdíl, tím víc hráč zlepšuje hru i pro své spoluhráče. Pokud je výsledek záporný, jeho střídání držení puku a vytváření tlaku na soupeře neprospívá. V analýzách blogerů najdete tato čísla pod označením CorsiRel (SATRel na nhl.com).

Tabulka: rozdíl mezi výkonem týmu, když je hráč na ledě a mimo led (0,01 = 1 %)

ČísloHráčStřel. pokusy (+)Střel.pokusy (-)Stř. převaha bez hráče %Stř. převaha s hráčemVliv hráče na tým
8Hejda4002420.62310.5313-0.0918
87Nakládal3442570.57240.63530.0629
36Čáslava3922630.59850.5855-0.013
30Krejčík4382970.59590.5897-0.0062
29Kolář3452590.57120.63690.0657
47Jordán4052750.59560.592-0.0036
23Němec4492940.60430.5532-0.0511
94Simon4343030.58890.61660.0277
24Zaťovič4413030.59270.60850.0157
17Sobotka4102880.58740.61640.029
91Erat4172840.59490.5939-0.001
10Červenka3912700.59150.60220.0107
20Klepiš5023330.60120.5368-0.0644
12Novotný4302760.60910.5491-0.06
14Plekanec5103560.58890.67190.083
93Voráček3962910.57640.64610.0697
43Kovář4182860.59380.59730.0036
48Hertl4763160.6010.558-0.043
42Koukal4562980.60480.5511-0.0536
68Jágr4102850.58990.60850.0186
70Smoleňák5033320.60240.5263-0.0761
82Vondrka4743270.59180.61240.0206

Statistika může odhalit, kdo je klíčovým hráčem v dané pětce, kdo nejvíc ovlivňuje celková čísla týmu. Nemusíte se jen omezovat na srovnání hráče vs. zbytek týmu, podle statistik se mnohem lépe hodnotí, zda nějaká kombinace hokejistů funguje či nikoliv. Což je informace, kterou z běžných statistik kvůli malému počtu herních situací prostě nevymáčknete.

V českém případě je jasný rozdíl mezi hráči, tvořícími hru a… těmi druhými. Čísla Jakuba Voráčka nemůžou překvapovat nikoho, kdo sleduje NHL nebo četl článek před mistrovstvím. Nakládal a Kolář odehráli dobré mistrovství a nad očekávání hrál i Simon. Na druhé straně najdeme Honzu Hejdu aspol. Problém s Hejdou a obecně defenzivními obránci je v tom, že prokazatelně příliš k útočným aktivitám nepřispívají. Idea bránícího, puky spíš vyhazujícího beka, jehož počínání často vede k přenechání iniciativy soupeři, se přílíš nepotkává s moderním pojetím hokeje, který je rychlý a preferuje univerzální obránce, schopné rozehrávat i zakončovat. V NHL to týmy řeší zpravidla spárováním ofenzivního a defenzivního obránce, Hejda tak v Coloradu většinu času spoléhá na útočný potenciál Erika Johnsona. V českém týmu ale žádný Johnson nebyl, Němcovi mistrovství příliš nevyšlo a Jordán také není ofenzivní specialista.

kdoskym_ms2015

bodování po odečtení přesilovek a gólů do prázdné

Nejlepší hráči:

Simon: 3,8 bodů/60 min
Zaťovič: 2,3
Němec: 2,3
Kovář: 2,1
Jágr: 2,0
Nejhorší hráči:

Nakládal: 0
Smoleňák: 0
(Plekanec: 0)

Podle čeho hodnotím? O bodech se mluví všude, ale přesilovka a běžné situace 5v5 jsou odlišné světy. Zaměřil jsem se tedy na hráče, kteří byli produktivní ve vyrovnaném počtu na ledě, a jejich výkon dal do kontextu s herním časem.

Zrádnost malých vzorků je nejlépe vidět na umístění Ondry Němce, kterému dva dobré zápasy proti hokejovým outsiderům v kombinaci s vynecháním posledních zápasů zajistily pozici mezi nejproduktivnějšími hráči za jednotku času. Poučení pro sportovní statistiky: nenechejte se zmást jedním parametrem, obzvlášť u krátkodobých turnajů.

Turnaj se z hlediska bodové produkce vydařil velmi dobře čtvrté řadě (resp. Simonovi se Zaťovičem), na druhé straně překvapí nulový počet bodů Jakuba Nakládala, za jehož celkově dobrou produktivitu mohly výhradně body v přesilovkách. Bez přesilovek je obecně pohled na české hráče zajímavý. Čísla pro všechny hráče najdete ve shrnujícím grafu na konci článku (v jedné z jeho záložek).

Kdo získával přesilovky a kdo posílal tým do oslabení?

Nejlepší hráči:

Sobotka: +4 (= + 1 gól)
Jordán: +3 (+ 0,75 gólu)
Krejčík: +2 (+0,5 gólu)
Voráček: +2 (+0,5 gólu)
Nejhorší hráči:

Erat: -3 (-0,75 gólu)
Zaťovič: -2 (-0,5 gólu)
5 hráčů: -1

Podle čeho hodnotím? Dívám se na rozdíl mezi získanými a zaviněnými vyloučeními konkrétního hráče. Druhá informace je součástí zápisu ze zápasu, tu první jsem si ručně zaznamenal z opakovaných záběrů. Při české úspěšnosti přesilovek a oslabení (více v samostatném článku) můžeme zjednodušeně říct, že jeden trest = 0,25 gólu.

Neviditelná bojovnost a hra pro tým se dá (alespoň částečně) spočítat! Musíte si k tomu jen vybrat adekvátní ukazatele. Rozdíl mezi získanými (fauly na hráče) a zaviněnými (fauly hráče) přesilovkami může být jedním z nich. Tato statistika samozřejmě znevýhodňuje obránce, kteří se obecně dostávají častěji do situací, ústící ve vyloučení, v průběhu MS se to ale neprojevilo. O to pozitivnější je výsledek Jordána a Krejčíka. Nejlepšího výsledku ale dosáhl Sobotka, nejvíc fauloval a vlastní přesilovky nepřipravoval Erat.

Informace pro všechny hráče jsou v tabulce na konci článku

Hybatelé ofenzivy – vstupy do pásma (hra 5v5)

Nejčastější hráči zavážející puk do pásma:

Jágr: 90 vstupů / 67% úspěšnost
Voráček: 88/74%
Červenka: 66/64%
Sobotka: 66/80%
Koukal: 59/54%
Hráči s největší úspěšností:

Sobotka: 80,3 % (66 vstupů)
Erat: 80 % (55)
Vondrka: 75,7 % (37)
Zaťovič: 74,1 % (58)
(Plekanec: 80 % (10))

Podle čeho hodnotím? Hokejové utkání můžeme rozdělit na několik neustále se opakujících činností – ubránění soupeře, rozehrávka z vlastního pásma, vstup do útočné třetiny, útočná fáze v soupeřově pásmu a zase naopak. Všechny mají svou důležitost, my jsme se zaměřili při sledování dat na vstup do útočné třetiny, protože ten dokáže nejlépe předpovídat úspěšnost akce. Pokud často nešikovně nahazujete nebo máte problém vůbec zavést puk do třetiny, celkem s velkou pravděpodobností nemáte moc střeleckých šancí a přenecháváte možnost tvořit hru soupeři. Neschopnost usadit se v útočném pásmu vede zpravidla k tomu, že se v zápase častěji bráníte a častěji dostáváte góly.

Statistiky proto sledovaly celkový počet útoků hráče, v němž úspěšně zavezl puk do útočného pásma, aniž by akci přerušil obránce. V případě zavezení puku nahrávkou se úspěšnost či neúspěšnost počítala oběma hráčům.

Od začátku do konce turnaje vynikali Voráček s Jágrem v počtu zavezených puků do útočné třetiny. Ne vždy ale nejčastější znamenalo i nejefektivnější. V posledních třech zápasech na turnaji úspěšnost Jágrových klesla na 60 % a nevypadalo to jako náhoda. Hlavně Kanaďané i Američané si oba hlavní motory českého útoku výrazněji hlídali a český tým nijak nešel “štěstíčku naproti”, když neznajíc nebo ignorujíc tuto statistiku vedle Voráčka a Jágra postavil hráče, kteří v rozvíjení útoků nebyli tak efektivní.

Například Martin Erat neodehrál buhvíjak povedené mistrovství, ale z 10 nájezdů do útočné třetiny byl schopen 8 z nich úspěšné převézt do útočné třetiny. Michal Vondrka měl 76% úspěšnost. Oba ale nakonec skončili ve třetí řadě, zatímco v klíčových zápasech hrál v prvních dvou řadách Jakub Klepiš, který se do rozvíjení útoků moc nezapojoval, a když už, tak s podprůměrnou 46% úspěšností.

Český tým ve většine zápasů se silnými soupeři prohrával a nebyl si schopen vytvořit soustavný tlak v útočné třetině. Pokud by chtěl tento stav napravit, jednou z cest je zaměřit se na bezproblémový přechod do útočného pásma. Úspěšné zavezení puku do útočného pásma totiž vedlo v průměru k 0,9-1,1 střeleckého pokusu na branku, nepovedená akce ke čtvrtinovému počtu příležitostí.

Otevřít grafy v novém okně (vhodné pro mobily)

Přesilovky a oslabení

Podle čeho hodnotím? Oběma je věnován speciální článek.

Bonusový hejt na plus/mínus body

Podle čeho hodnotím? Podle opravdového rozdílu mezi góly vstřelenými v rovnovážném stavu na ledě (pokud možno proti silným protivníkům). Když totiž novináři hodnotili vystoupení české reprezentace, v časovém presu se logicky dívali po všech dostupných informacích, včetně plus/mínus bodů. A zrovna z nich vyvozovali závěry o obranné hře či přínosu hokejistů.

Problémů s plus/mínus body je celá řada a v hokejových analýzách se s nimi prakticky nepracuje (vysvětlení najdete například v tomto článku). Jednou z nejšílenějších vlastností je, že se do plus/mínus bilance zaznamenávají i góly vstřelené do prázdné branky. Jinými slovy gól za vyrovnaného stavu má stejnou hodnotu jako inkasování v zoufalém risku závěrečné powerplay. Na MS je navíc bezva, že své plus/mínus body můžete nastřádat v utkání s Rakouskem nebo Německem. Všechny tyto maličkosti spolu s obrovskou mírou náhody vedou nakonec k tomu, že většina informací které s sebou plus/mínus body nesou, je vlastně statistický šum.

Jestli se ale chceme zaobírat tím, kdo byl v době vstřelení gólu na ledě, měli bychom se soustředit na poslední graf. To je totiž nelichotivá vizitka českého týmu ve vyrovnaném počtu hráčů bez zkreslení událostmi proti Francii či Německu. Proti silným soupeřům byla v Praze bilance českého týmu prostě špatná. Body proti Švédsku a Finsku získala reprezentace zejména díky gólům v přesilovkách, zbylé zápasy prohrála.

Otevřít grafy v novém okně (vhodné pro mobily)

co si z dat můžeme vzít?

1. můžeme je využívat už v nominaci

Realisticky vzato český hokej nikdy nebude mít takovou základnu jako Kanaďané, kteří mohli do Prahy povolat víc než desítku všestraných lídrů. A proto musí tuto nevýhodu dohnat jinak. Například vhodným seskládáním týmu za použití maxima dostupných informací a znalostí: což znamená v dnešní době včetně pokročilých statistik. Statistiky vám velmi dobře dokáží popsat hráče, jeho hru i typy kolegů, s nimiž nejčastěji spolupracuje.

Zahlédl jsem články, které označovaly výkon Martina Erata za zklamání. Jeho výkony ve vyrovnaném počtu hráčů na ledě (1,1 bod/60 min, 16 střel na branku, 9% střelecká úspěšnost, 59,4% střelecké převahy při “nejhorším” nasazování do obranné třetiny) určitě nejsou k postavení sochy na náměstí. Sranda je v tom, že tyto výkony kopírují jeho statistiky z posledních sezón v NHL (slabá střelecká produktivita, velmi dobré diktování hry). Nevyčítám fanouškům, že nehltají pokročilé statistiky, a chápu tedy jejich případné zklamání, že Erat nedal pět gólů.

Pokud ale došlo i přes jednoduše dostupná data k Eratově nominaci, očekával bych, že trenéři znají jeho silné a slabé stránky a dokáží je využít. Některé silné stránky (schopnost diktovat hru, efektivita v závažení puku do útočného pásma) se odrazily i v ninjadatech. Tým je ale příliš nevyužíval a Erat cestoval spolu s ostatními levými křídly sestavou nezávisle na tom, zdali se mu předchozí zápas povedl nebo ne.

Těžko se také hledají hokejové důvody nenominace Tlustého nebo Eliáše, zejména v kontextu nefungující třetí řady, která sloužila na mistrovství jako odkladiště hráčů, nehodících se k Jágrovi a Voráčkovi. A když už jsme u hráčů z NHL, můžeme se také ptát, co se stane s Dominikem Simonem, pokud bude draftován a v NHL si zapíše solidních 1,68 bodu za 60 minut. Jestli o něm příští rok taky trenér reprezentace nebude uvažovat, stejně jako letos o Nestrašilovi s Jaškinem (Nestrašil měl letos 1,68 bodů za 60 minut, Jaškin 1,49).

2. Jágr nás vždycky nespasí

Co z dat a dění na celém MS vyplývá? Výkon českého týmu byl velmi závislý na dvojici Jágr – Voráček. Jejich práce byla důležitým faktorem při rozvíjení útoků (dva nejčastější hráči zavážející puk do třetiny soupeře, střelecké převaze ovlivňující výkon spoluhráčů (Voráček +6,97 %, Jágr +1,86 %) i v přesilovkách (dvě třetiny střel první formace). Většinu bodů sice oba získali v přesilovkách, ale i ve vyrovnaném počtu hráčů na ledě dokázali 4x bodovat. Vážně se nabízí otázka, jak by byla nominovaná parta konkurenceschopná, kdyby Jágr splnil svůj slib a do Prahy nepřiletěl.

A to se ještě nadprůměrným výkonem přidala čtvrtá řada, zejména Simon a Zaťovič. Tato lajna nefungovala jako typická obranná řada, spíš svou rychlostí a tlakem na branku vytvářela střelecké příležitosti a také je proměňovala. Udržet si nadstandardní 20% střeleckou úspěšnost není dlouhodobě příliš reálné, ale to Simona se Zaťovičem nemusí moc zajímat. Na MS se předvedli v dobrém světle, jediný, kdo pod drobnohledem nóbl statistik ztrácel, byl Koukal.

O obraně se toho namluvilo hodně. Statistiky naznačují, že nerozdělení dvojice Nakládal – Kolář bylo dobrým krokem, protože byla jednoznačně nejlepší. I když se bodově hráči neprosadili (Nakládal bez bodu, Kolář 1 asistence), pomáhali týmu držet puk a neztrácet jej. Oba pozitivně ovlivňovali statistiky spoluhráčů (Nakládal +6,29 %, Kolář +6,57 %). V dalších parametrech nevynikali ani nepropadali. Co ale ostatní? Bohužel jsme nesledovali typické obranářské statistiky (jako míra zabránění protivníkům ve vstupu do pásma a také schopnost rozehrávat útok), z týmových dat ale mimo jiné víme, že Češi dostali od silných protivníků 4 branky po soupeřově neúspěšném nahození. Tedy: soupeř nahodil puk, Češi jej měli určitou chvíli v držení, ale ztratili jej a dostali z probíhajícího útoku gól. 25 % všech útoků silnějších týmů mělo charakter neúspěšného nahození, v průměru z každého čtvrtého dokázal protivník vytěžit střelecký pokus. A každý desátý pokus skončil v brance. Češi oproti tomu nedali z této situace gól na celém mistrovství. Je to malý vzorek, pochopitelně, ale naznačuje možné problémy v rozehrávce pod tlakem.

3. chce to lepší plán pro hru 5v5

Když se podíváme podrobně na týmová data, český tým po dlouhé době neztrácel body s papírově slabšími soupeři (výjimkou byl bod proti Švýcarsku). To je rozhodně pozitivním výstupem mistrovství. Problém je, že pětice zápasů s těmito týmy dost zkresluje statistiky národního týmu. Sami si můžete ve většině grafů na této stránce vyfiltrovat, jak vypadají sledovaná data pouze v utkáních proti medailovým adeptům. Spoiler alert: podobně jako “vylepšené” plus/mínus ne moc dobře.

Zdá se, že v přípravě i v průběhu mistrovství se tým cítil nejlíp, když mohl bránit náskok a vyrážet k protiútokům. Na MS se ale do této situace prakticky nedostával. V utkání zpravidla jako první inkasoval a většinou musel on dotahovat, což se prostě nedařilo. Tým sice přestřílel soupeře (což je logické, protože soupeř se nikam nehrnul), ale nejednalo se o drtivý tlak, který má největší šanci skončit gólem.

Branky padaly spíš po individuálních akcích (Jágrův vítězný gól proti Finsku) nebo nečekaných zakončeních z protiútoků (zápas proti Švédsku). Samozřejmě toto srovnání trpí syndromem malého vzorku dat, ale v klíčových situacích za vyrovnaného stavu proti silnému soupeři český tým málokdy vycházel pravděpodobnostem naproti.

4. únavě se dá předcházet

Pomocí moderních dat dokážeme studovat i vliv únavy na výkon a zdraví hráčů. Český tým odehrál 10 utkání v 17 dnech, včetně tří dvouzápasů (následujících ve dnech po sobě). Jak už čtenáří The Hockey Ninja vědí, není to rozhodně ideální situace zejména pro gólmany. Ve všech třech dvouzápasech bohužel chytal unavený brankář z předchozího dne. Dnes můžeme jen spekulovat, jak by vypadal výkon Saláka proti Lotyšsku, kdyby do zápasu nenastupoval ani ne po 19 hodinách od ukončení předchozího zápasu.

Stejně tak se můžeme ptát, jestli opravdu nebylo lepší nechat odpočívat Pavelce v jednom z dvojutkání Francie+Rakousko (Pavelec sám dvojzápas zmiňoval v odpovědi týkající se únavy před semifinále). To už nezjistíme, víme ale, že jsme opět vsázeli na méně pravděpodobný výsledek událostí (Pavelcova úspěšnost zákroků klesá v druhém ze dvou zápasů v NHL na 89,08 % – jde o vzorek 14 zápasů z posledních tří sezón).

Ale nejde jen o brankáře. I hráči v poli nejsou na podobnou porci zápasů zvyklí, zejména vezmete-li v potaz, že jsme měli nejstarší tým na turnaji (a to ještě chyběl slibovaný Martin Ručinský). Tým v turnaji příliš nešetřil síly a i to mohlo přispět například k nulové produktivitě v samotném závěru turnaje: semifinále a zápasu o třetí místo. Trenéři nevyužívali 13. útočníka k rozložení únavy a navíc se o jedno nominační místo sami připravili Radkem Smoleňákem, který se do koncepce nehodil a na ledě ztrácel i proti slabším týmům.

5. Změny pro změny jsou střelami od boku

Líbí se mi trenéři, kteří se nebojí reagovat na dění v zápase. Často je to nutné a při nepovedeném zápasu nemá smysl čekat na zázraky. Problém je, že na MS v Praze Vladimír Růžička z neustálého přeskládávání sestavy udělal metodu samu pro sebe.

Netuším, jaké informace měli trenéři v průběhu zápasu z oslavovaného SAP Match Insights, ale škatulata se hejbala, i když podle námi sledovaných dat složení fungovalo slibně. Tomáš Hertl hrál proti Švýcarsku prakticky první dobrý zápas, v němž viděl častěji soupeřova brankáře než Pavelce, a místo aby na tento výkon mohl navázat, už si na turnaji nezahrál.

Problém se neskrývá jen v tom, že podle statistik byly změny místy dost náhodné a nevypočitatelné, ale hlavně v jejich četnosti. Hokej je totiž hra pravděpodobností, a pokud dáte dva hráče k sobě na jednu nebo dvě třetiny, mnohem pravděpodobněji zaznamenáváte statistický šum, než opravdové schopnosti hráčské “chemie” (ať už to pro vás znamená cokoliv). Je pak jedno, podle jakých parametrů (racionálních i iracionálních) funkčnost oné spolupráce hodnotíte. Máte velkou šanci, že děláte rozhodnutí na základě nesmyslného pidivzorku (asi jako když Vondrka přijede na led a bruslí dá gól v prvním střídání a vy uvěříte, že to funguje).

Zoufalá doba si často žádá zoufalé činy, ale český tým měl sedm zápasů základní skupiny na usazení sestavy, o přípravných zápasech ani nemluvě. Čas na sehrání existoval, stejně jako metriky k hodnocení spolupráce, i když zrovna sestavená pětka zůstane v plus/mínus na nule.

6. Moderní hokej je dál

Hlavním symbolem pražského šampionátu byla spanilá jízda kanadských hokejistů, která doufejme zbourala zažité klišé o specifikách šířky evropského ledu anebo představy o tom, jak hrají Kanaďané. Aneb opište povinně padesátkrát: Kvalita hokejistů je výrazně důležitější než šířka kluziště. Kvalita hokejistů…

Co z toho vyplývá pro český hokej? Každý sport se vyvíjí a honit staré duchy by bylo chybou. Naším cílem není vrátit se znovu na úroveň naganských zlatých hochů, ale hledat nové metody a přístupy stejně jako jinde ve světě. Nikde není vyvěšený přesný plán, jak toho docílit, i v NHL se strategie liší. Nemusí a ani nemůže jít jen o kopírování cizích postupů, klidně je možné objevit vlastní cestu. Ale abyste mohli vylepšit spotřebu auta, musíte se nejdřív naučit, jak motor funguje. A ten současný hokejový pracuje na nejvyšší úrovni se spoustou analýz a dat, které mimo jiné vymazaly z NHL typické bitkaře, daly větší prostor univerzálním hráčům a donutily obránce mnohem častěji útočit. Týmy, které spoléhaly na staré dobré systémy, se ocitly v nevýhodě. A vývoj tím nekončí.

Statistická revoluce se nevyčerpala hledáním nejvyššího Corsi, resp. střelecké převahy – statistiky, která tvořila základ sledovaných dat na tomto webu. Každý den vznikají nové analýzy, desítky lidí studují souvislosti a mnozí už spolu s trenéry zkouší neveřejně strategické koncepty, které dávají jejich týmu další výhodu. Hokej se hraje pořád na ledě, ale stejně jako je možné získat výhodu díky větší hráčské základně, lepšímu programu mládeže nebo financím, můžete líp číst hru a pomocí analýz objevit nové taktické možnosti.

Nevím, jaký je dlouhodobý plán českého hokeje, ale asi nebudeme mít nikdy víc hráčů nebo peněz než Švédsko, Kanada nebo USA. Hledat své konkurenční výhody v chytřejším a efektivnějším využívání hráčů i díky analýzám se přímo nabízí. Neznamená to, že se přestane pracovat, že nebudou potřeba kvalitní trenéři a cílevědomí hráči, co to mají v hlavě srovnané. Čísla je nenahradí. Hokejové analýzy ale můžou urychlit hledání české odpovědi na novou dynamiku mezinárodního hokeje. Pro začátek třeba tím, že se vyvarujeme opakování obvyklých a dobře popsaných chyb.

finální datová základna českého týmu na MS

Otevřít v novém okně

Líbil se vám článek? Sdílejte jej!

Pomůžete tak stránce k rychlejšímu rozvoji. Tlačítka najdete vpravo pod tímto textem. Díky moc!

  • miroslav palaščák

    dobrý den, jsem předseda asociace hráčů žákovkého a mládežnického hokeje mohl by jste mne kontaktovat na můj email:predseda@hokej-fairplay.cz a nebo na mobi: 722933805, je to velmi důležité a spěchá to