AnalýzyDataReprezentace

České naděje: Hodnocení juniorské reprezentace U18 na Memoriálu Ivana Hlinky

27.8.2015 — by The Hockey Ninja0

main

AnalýzyDataReprezentace

České naděje: Hodnocení juniorské reprezentace U18 na Memoriálu Ivana Hlinky

27.8.2015 — by The Hockey Ninja0

Analýza: unikátní statistiky české juniorky a co z nich vyplývá


Memoriál Ivana Hlinky je už tradičně jedním z nejdůležitějších turnajů juniorské sezóny, zejména proto, že jarní MS U18 koliduje s play-off kanadských juniorských soutěží. A tak je často turnaj v Břeclavi (a letos i v Bratislavě) jednou z mála možností vidět v reprezentačním dresu mnohé zajímavé hráče budoucích draftů. Využili jsme této příležitosti a velmi pravděpodobně v Česku poprvé analyzovali výkon juniorských reprezentantů optikou pokročilých statistik. Jak si na turnaji Češi vedli a kdo z nich se neztratil v mezinárodní konkurenci?

Celkové výsledky

Příprava: Česko – USA 2:1 (1:0, 0:0, 1:1)
Česko – Kanada 1:3 (1:2, 0:0, 0:1)
Česko – Švýcarsko 5:3 (1:0, 1:1, 3:2)
Česko – Švédsko 0:2 (0:0, 0:0, 0:2)
Česko – USA 3:4 (1:0, 1:3, 1:0)

Česká reprezentace do 18. let porazila v přípravě USA, na turnaji ale vyhrála pouze nad Švýcary a obsadila celkově šesté místo, které bylo hodnocené jako neúspěch. Výsledky naznačují těsné porážky a i trenér Robert Reichel uvedl pro hokej.cz: „Postup sice nebyl daleko, ale nezvládli jsme to.“ Námi sbíraná data to úplně nevylučují (koneckonců na krátkodobém turnaji se může stát cokoli), ale naznačují, že k výhrám měl zpravidla blíž soupeř, a to včetně klíčového zápasu o postup do semifinále proti Švédsku. Jak jsme na to přišli?

3 grafy, které musíte vidět

K analýze používáme moderní statistiky, vycházející z dlouhodobých analýz NHL. Jelikož ale počet sbíraných dat postupně narůstá, zvýrazníme vám tři hlavní vizualizace a pro fajnšmekry na konci článku nabídneme souhrnný datový speciál na takovéto domácí rochňáníčko v číslech. Pokud jste na tento web zabloudili poprvé a ztrácíte se v termínech, zkuste začít vysvětlujícím článkem nebo popisem střelecké převahy Corsi v analýze vánočního MS U20).

1. Střelecká převaha: kdo diktoval tempo hry?

Střelecká převaha je důležitá. Primitivní pravidlo: „Když jste na ledě a vytváříte si střelecké příležitosti, zpravidla dáváte góly a vyhráváte“ bylo dokázáno na mnoha případech a moderní týmy vyhrávají ne proto, že pan Crosby nebo pan Toews disponují nadpozemskými schopnostmi, ale zkrátka proto že oba zmínění gentlemani si své směny oddřou a vyvinou na obranu soupeře takový tlak, že ta dřív nebo později podlehne. Lepší hráči se poznají tak, že zkrátka tráví své střídání spíš v útoku, zatímco horší se brání.

Co naznačují čísla?
  • Jak v této metrice dopadl český tým? V průměru se spíš bránil. Z grafu vystupuje několik jmen, kteří zůstali v tomto ohledu „v plusu“. Problém je, že spousta z nich si své skóre nastřádala v zápasu se Švýcarskem. Pokud si utkání ze srovnání odstraníte (filtrace je k dispozici i vám v pravé části), dostanete trochu temnější stránku srovnání s mezinárodní konkurencí.
  • Jedním ze základních zjištění je, že první řada nefungovala jako klasická první řada. Reichel i Kofroň sice jako jedni z mála skončili v plusu, ale docílili toho nízkým počtem střeleckých pokusů na obou stranách hřiště a povedeným zápasem proti Švýcarsku. Jejich působení na šampionátu tak spíš než prémiový útok připomínalo roli „shutdown line“. To, že nakonec vstřelili ve vyrovnaném počtu hráčů na ledě tři branky, není vzhledem k počtu střeleckých příležitostí vůbec špatný výsledek. Pokud se ale budeme bavit o tom, že týmu chyběla střelecká produktivita v klíčových chvílích, není to úplně přesné. Třeba první řadě chyběla schopnost si střelecké příležitosti vytvářet.
  • Čas na ledě oficiální statistiky nezaznamenaly, ale řady se střídaly celkem pravidelně. O to víc vyniká výkon druhé formace (Pavlík-Kodýtek-Najman) a teprve šestnáctiletého Tomáše Pšeničky. Jejich ofenzivní produktivita byla vyšší i v zápasech proti silným soupeřům. Špatně si nakonec nevedl (k naší „nesmírné radosti“ při sbírání dat dat) ani sestavou putující Matyáš Kantner a bylo by zajímavé vidět ho nastupovat stabilně se stejnými spoluhráči.
  • Obránci střídají pomaleji, a tak jsou logicky na ledě při větším množství střeleckých situací. Nejlepším obráncem z hlediska střelecké převahy byl František Hrdinka, jeho čísla ale naskákaly zejména v zápasech se Švýcarskem. Bez něj byl nejlepší Libor Hájek, velmi dobrý turnaj ale odehrál i Vojtěch Budík.

Otevřít v novém okně

2. Kdo nás dostával do pásma?

Abyste mohli ohrozit branku, musíte se nejdřív probít do útočné třetiny a cestou neztratit tu černou gumovou věc. Proto jsme sledovali vstupy do pásma, jejich počet, úspěšnost, typ a taky osoby, které se na vstupu podílely.

Co naznačují čísla?
  • Český tým byl spíš méně úspěšný ve vstupech do pásma než jeho soupeři. Rozdíl se projevil zejména v zápasech proti Kanadě a Švédsku. Češi se proti Kanadě dostali s pukem na holi při 5 proti 5 pouze 29x, zatímco soupeře měl 53 takových útoků. Se Švédy byl poměr 41 vs 51, což v případě českého národního týmu znamenalo pouze 56% úspěšnost. Pokud skoro v každém druhém případě ztratíte puk při překonávání modré a nevedete zrovna 3:0, máte v moderním hokeji zaděláno na problém
  • Když se podíváte na úspěšnost vstupů do pásma jednotlivců, je najednou celkem srozumitelné, proč se první česká řada nedostala do tolika střeleckých příležitostí: nepřešla s pukem útočnou modrou. Kristián Reichel a David Kofroň měl pouze 58% úspěšnost ani Marek Zachar se 70 % situaci nezachránil. Ke cti první řadě slouží to, že po usazení v pásmu měli v přepočtu nejvíc střeleckých pokusů.
  • Čísla spoluhráčů spolu souvisí. Pokud zkazí nahrávku na útočné modré, projeví se v číslech obou. Když to ale zvládnou… dopadnou jako druhá formace, která z celého českého týmu nejčastěji vstupovala do útočné třetiny se solidní 71–84% úspěšností, nejčastějším způsobem byla přihrávka.
  • Naopak Tomáš Pšenička s přehledem nejčastěji zavážel puk sólově, s celkovou nevídanou 90% úspěšností. A nebylo to bezúčelné: výsledkem bylo 0,68 střeleckého pokusu na útok.
  • Obránce je v podobných srovnáních nutné porovnávat zvlášť, protože mají při rozvíjení útoků zpravidla jiné úkoly. Mají zpravidla vyšší počet nahození, a protože nebylo vidět, že by český tým měl nějaký nacvičený  signál při nahazování, zhoršuje to jejich čísla. Výjimkou byli jen Libor Hájek a František Hrdinka, kteří se častěji snažili rozvíjet akce – ať už zavezením nebo rozehrávkou. Výsledkem byla v prvním případě solidní 76% a v druhém 73% úspěšnost.

Otevřít v novém okně

3. Kdo zakládal útoky?

Jedni z nejzajímavějších hráčů tohoto reprezentačního ročníku měli být obránci. Ti se zpravidla příliš ve vstupech do pásma neprojevují a ani jejich bodová produktivita nebývá bůhvíjaká (obzvlášť na krátkých turnajích). Přesto jsou často pro úspěch akce týmu klíčoví. Často jsou to totiž oni, kdo akci zakládají a rozvíjí. Často jsou to oni, kdo rozhodnou, jestli vaše nabušená útočná řada stráví celé střídání přišpendlená do vlastní obranné třetiny, nebo ne. Jednou z metrik, jak můžeme jejich výkon (a nejen jich) hodnotit jsou výstupy z obranného pásma (zone exits). Jak totiž například hokejová analytička Jen LC ukázala na analýze playoff série Chicago-Minnesota, pokud špatně rozehrajete nebo puk jen nekontrolovaně vyhodíte z pásma, můžete se „těšit“ na to, že se 70-80% pravděpodobností bude následovat další útok soupeře.

Úspěšný a kontrolovaný rozvoj útoku je dalším dílem skládačky mikročinností, z nichž se skládá hokejový zápas. A protože se opravdu hodně nemáme rádi, rozhodli jsme si ke stávajícím statistikám přibrat i sledování této nové. Sledovali jsme tedy navíc, kdo pomáhal českému týmu dostat puk z obranné třetiny a s jakým výsledkem tak činil.

Co naznačují čísla?
  • I rozvíjení útoků dělalo českému týmu větší problém než soupeřům, byť rozdíl nebyl tak markantní (celkově o 6 % nižší úspěšnost).
  • V prvé řadě je třeba zdůraznit, že výstup z pásma není jen úkolem obránců. Jak dokazuje i graf, nejvíc výstupů z obrany měli na turnaji dva útočníci. Najman i Kofroň patřili k nejlepším nejen v absolutních číslech, měli i nadprůměrnou vysokou úspěšnost.
  • Z obránců byli nejaktivnější Hájek a Hrdinka. Nejčastěji na sebe brali odpovědnost za rozvoj akce a byl nejvíc vidět. Dostávali puk z pásma dvojnásobně častěji než někteří jejich kolegové obránci. A s úspěšností 70-72% byli také mezi beky nejlepší.
  • Hrdinka se také nejčastěji snažil o vyvezení puku sólově a dařilo se mu to. Podobně aktivní byl i Budík. Naopak mezi méně efektivní obránce patřil Lukáš Doudera.
  • Má smysl se samozřejmě koukat i na útočníky. Úspěšná druhá řada mají vysoký počet účastí s vysokou úspěšností, a byť se jedná o krátký turnaj a strašně malý vzorek zápasů, dá se předpokládat, že i na evropských kluzištích bude platit, že konstruktivním rozvojem útoku zvyšujete své šance na úspěch.

Otevřít v novém okně

… A kdo měl vyhrát?

Sbírané statistiky samozřejmě neřeší všechno, zaměřili jsme se taky pouze na hru ve stejném počtu hráčů na ledě. Rozšiřují ale možnosti analýzy jednotlivých zápasů a popisu, co se na ledě dělo. Výstupy naznačují, že rozdíl mezi českým týmem a soupeři existoval a projevoval se ve většině zápasů. Když postupně sečtete ztracené puky při obraně, špatné rozehrávky a chyby při přechodu modré, dostanete se k počtu až několika desítek útoků, které v zápase nekončí ohrožením soupeřovy branky. Není to samozřejmě drtivý rozdíl, i tak máte v zápase dle klasických statistik dost střeleckých pokusů (obzvlášť když je opticky zvýšíte povedenou přesilovkou), a klidně čas od čas můžete uspět.

S každým neúspěšným přechodem modré se ale pravděpodobnost výhry o malý kousek procenta snižuje.  Můžete to pak svést na tyčky, dorůžova vyspaného soupeřova brankáře, nebo obligátní „to je hokej“. Když se ale podíváte na zápasy z odstupu a sečtete spousty čísel, hokej sice pořád bude hokej a nebude mít logiku, ale bude mít poměrně silnou tendenci končit vítězně pro ten tým, který „jde štěstíčku naproti„. Samozřejmě pouze za předpokladu, že štěstíčkem rozumíte kvalitní hru ve všech třech pásmech, využívání hráčů v činnostech, které jim jdou nejlíp, a vytváření střeleckých příležitostí, ze kterých má šanci padnout gól. To se bohužel našim reprezentantům na Memoriálu Ivana Hlinky povedlo jen v zápase proti Švýcarsku.

Hráči, které si značíme do deníčku

Libor Hájek (obránce, Kometa Brno/CHL: Saskatoon Blades)

17letý obránce si loni zahrál už i play-off mužské extraligy za Kometu. Na Memoriálu Ivana Hlinky zaujal svou solidní rozehrávkou a schopností vzít odpovědnost za rozvoj útoku na sebe, a to i proti silným soupeřům. Často řešil situace kreativněji než mnozí jeho kolegové z útoku. Zejména v pozdějších zápasech turnaje ale možná vlivem únavy ztrácel na spolehlivosti a dobré momenty střídal s nebezpečnými ztrátami puku.

Zajímavá čísla:
  • 77 % úspěšnost vstupů do útočného pásma (nejvíc mezi obránci)
  • 40 výstupů z obranného pásma (nejvíc mezi obránci), 70% úspěšnost (3. nejlepší obránce)
  • 50 % střelecké převahy (v průměru o 2 % lepší než průměr týmu) – 2. nejlepší mezi obránci
  • byl ale také u čtyř branek soupeře
  • může být draftován v roce 2016

Vojtěch Budík (Pardubice/CHL: Prince Albert Raiders)

Vojtěch Budík sice ještě za muže nehrál, ale v Břeclavi jste si jeho devítky na dresu mohli všimnout zejména s přibývajícími zápasy turnaje, kdy se výrazněji zapojoval do ofenzívy. Na dobré akce zakládal už v obraně, z obranného pásma vyvážel nejčastěji kotouč ze všech obránců.

Zajímavá čísla:
  • byl z celého týmu u nejvíce střeleckých pokusů českého týmu v rovnovážném počtu hráčů na ledě (72 stř. pokusů)
  • měl z hlediska týmu nadprůměrnou střeleckou převahu 49,8 % (3. mezi obránci)
  • 65% úspěšnost výstupu z obranného pásma (6. mezi obránci), 7 sólových vyvezení (2. nejlepší mezi obránci)
  • může být draftován v roce 2016

Tomáš Pšenička (Sparta Praha)

Deklarovaných 193 cm a 96 kg Tomáše Pšeničky bylo vidět zejména v druhé části turnaje, kdy byl šestnáctiletý hráč pražské Sparty schopen individuálně se prosazovat a zakládat akce, které vedly k solidnímu počtu střeleckých pokusů (0,61 na útok). Na druhého nejmladšího kádru rozhodně nevypadal.

Zajímavá čísla:
  • nejvíc úspěšných individuálních přechodů útočné modré z celého týmu (16)
  • nejvyšší úspěšnost průniků do útočného pásma (90 %)
  • solidní poměr střelecké převahy (49,6%, 5. nejlepší mezi útočníky)
  • může být draftován v roce 2017

Petr Kodýtek (HC Plzeň)

Opačný extrém než u kolegy ze Sparty (167 cm) Kodýtkovi nezabránil zapojovat se do soubojů, být vidět v obranné i útočné třetině a spolu se spoluhráči z druhé řady v mnoha případech zatlačit a přehrávat soupeře. Druhá řada (ať už v původním složením nebo s Kantnerem) vypadala v útoku nejvíc nebezpečně a projevilo se to i v číslech. Kodýtek byl jejím solidním centrem.

Zajímavá čísla:
  • byl u 56 střeleckých pokusů českého týmu (3. nejlepší mezi útočníky)
  • měl 84% úspěšnost vstupů do útočného pásma (3. nejlepší mezi útočníky)
  • nejlepší z celého týmu v úspěšnosti výstupů z obranné třetiny (87 %)

Čestné zmínky: Radovan Pavlík, Matyáš Kantner, Adam Brízgala, Marek Zachar

Datová základna: kompletní moderní statistiky z turnaje

Otevřít v novém okně

Za sběr dat patří obrovský dík @kesid89, bez nějž by tento článek s podobnými informacemi nemohl vzniknout. Úvodní fotka použita se svolením @juniorskyhokej, který se stal zároveň oficiálním účtem českého juniorského hokeje.