Čísla mají velkou sílu. Dokážou vás přesvědčit, že vaše existence na téhle planetě je zbytečná, protože vaše nová fotka na fejsbůku nenasbírala dostatečný počet lajků. Můžou vám něžně zašeptat do ouška “držhubuwoe a nestěžuj si”, protože hádépé v tvé zemi je na téhle úrovni, která je o hodně vyšší než ta předevčerejší.
A samozřejmě nám sportovním fanouškům čísla poskytují stovky hodin zábavy, v nichž můžeme donekonečna rozebírat, jestli je náš klub úplně blbej, když skočil po hráči, který dal loni jen pět gólů a má -20 v kolonce plus/mínus! Problém je, že numera sice vypadají na první pohled objektivně, ale jejich interpretace závisí často na každém z nás.
Bacha, tohle ale nebude relativistické povídání postavené na vydojeném Churchillově citátu o nedůvěře ke statistikám, které si člověk sám nezfalšuje. Právě naopak. Používat další informace je výhodné, protože lidský mozek byl holt naprogramovaný trochu jinak než tabulka excelu. Statistiky nabízí odstup od vaší subjektivní zkušenosti, mohou přinést kontext a korigovat zážitky, které se zaryly do vašeho srdíčka, když váš obránce zakopl na modré a soupeř z brejku rozhodl o sérii playoff.
Při práci se statistikami nestačí vždy seřadit hodnoty od nejvyšší po nejnižší a rozdat medaile vítězům.
Než ale pro čísla odložíte hromadné kamenování nebožáka, vždy se hodí vědět, s čím pracujete. Jak vámi používané statistiky vznikly, jaké jsou jejich běžné hodnoty, jak moc se opakují a jakou dlouhodobou souvislost mají s výstupy?
Často totiž nestačí seřadit hodnoty od nejvyšší po nejnižší a rozdat medaile vítězům. I v hokeji se dlouhodobě používají parametry, které znamenají něco jiného, než si většina lidí myslí. Vznikají tak příběhy, které můžou mnohdy hráčům zcela zbytečně uškodit nebo vytváří falešné mýty o jejich chrabrosti, labilitě nebo nespolehlivosti. Které pověry vadí nejvíc?
1) Průměrný počet vstřelených gólů na zápas jako měřítko brankáře
Co si lidi myslí, že to je: Jeden z hlavních parametrů brankářových výkonů. Úspěšnost zákroků a průměrný počet vstřelených branek jsou citovány prakticky vždy, když se někdo dostane do repre nebo se hodnotí favoriti pro nejrůznější ocenění.
Co to je ve skutečnosti: Je to jen od jedničky odečtená úspěšnost zákroků vynásobená počtem střel, které obrana pustí na svého brankáře.
Kde je problém? Pokud nevěříte v telepatii, ovlivňování mysli nebo aury, brankář má minimální možnosti, jak ovlivnit, kolik střel na něj v zápase půjde. Když bude hrát za outsidera, bude víc pod palbou než ve špičkovém týmu. Stejná 93% úspěšnost zákroků povede k jiné hodnotě v kolonce “počet obdržených branek na zápas”, aniž by s tím gólman měl přímou spojitost. Žádná další informace se přitom v této statistice neskrývá. Parametr jako takový je použitelný, ale nemá smysl jej přisuzovat gólmanovi. Jde o týmovou záležitost.
2) Počet trestných minut
Co si lidi myslí, že to je: Důkaz, jak tvrdě a neukázněně tým nebo hokejista hraje. Z trestných minut vznikají oslabení, z oslabení branky, „důležité zápasy rozhodují přesilovky“. Znáte to.
Co to je ve skutečnosti: Zpravidla spíš soutěž o nejukecanější hráče/týmy v lize, doplněná tresty za nebezpečné zákroky nebo někdy i bitky.
Kde je problém? Za všechno může zápis. V něm se osobní tresty anebo tresty do konce zápasu zapisují jako 10/20/25minutové a tyhle čísla se pak vesele házejí na jednu hromádku s klasickými tresty, což vytváří zkreslení ovčáčkovských rozměrů. Nejtrestanější tým extraligy a nejslušnější tým extraligy (Liberec a Třinec) v době dopisování článku dělilo 289 trestných minut. Jestli vám hlava začala zběsile počítat, kolik přesilovek z toho pro soupeře Bílých tygrů bylo, zastavte ji. Odpověď je šest.
3) Zblokované střely
Co si lidi myslí, že to je: Důležitý parametr defenzivních schopností hráčů, zejména obránců. Víc bloků = lepší v defenzívě.
Co to je ve skutečnosti: S adorováním hráčů s vysokým počtem bloků je potíž. Je to totiž stejné jako vybírat nové bydlení podle lokality, v níž podle statistik nejčastěji objeví pachatele loupežných přepadení. Možná je místní policie fakt nejlepší… anebo se v okolí prostě jen hodně krade.
Kde je problém? Defenzivní statistiky jsou ve sportech bolehlavem. Zatímco není pochyb, že v útoku se všichni snaží ohrozit soupeřovu branku (ok, u nejmíň talentovaného hráče vašeho oblíbeného týmu se o tom dá debatovat), pro obranu nic takového neplatí. Když se nad tím zamyslíte, nikde není napsané, že musíte bránit. Hokej není basketbal, kde se útoky pravidelně střídají a tým je v držení balónu po soupeřově koši.
Dobrý obránce může šikovně spolupracovat v útoku, aby se soupeř vůbec nedostal k puku. Nebo může rozrušovat rozehrávku protivníka, zabránit mu ve vstupu do pásma. Otravovat ho, vypíchnout mu puk, hitovat jej, vytlačovat jej k mantinelu. A když tohle všechno selže a soupeř se přesto dostane ke střele, tak ji může dobrý bek zblokovat.
Je proto naprd, když je z pestré škály možností běžně k dispozici jen informace o blocích (nebo hitech), ještě navíc ve formě součtu za všechny herní situace, která zvýhodňuje hráče chodící na oslabení.
Až budete číst další článek tesknící nad nedostatkem moderních obránců, věnujte významně vošklivý pohled směrem k základním statistikám. Taky za to trochu můžou.
4) Střelecká úspěšnost hráčů
Co si lidi myslí, že to je: Kvalita střeleckého zakončení hráče. Vyšší = lepší.
Co to je ve skutečnosti: Zejména v malých vzorcích víceméně náhodné číslo, které šíleně skáče. Když uvidíte v průběhu sezóny někde vysokou střeleckou úspěšnost, můžete se vsadit, že půjde dolů.
Kde je problém? Na brankáře jde v zápase zhruba 30 střel. To je počet, na které potřebuje hráč v poli klidně dvě desítky zápasů. Po třetině základní části jste tedy na úrovni jednoho zápasu gólmana, a jestli byste něco nikdy v životě neměli dělat, tak je to soudit brankáře podle úspěšnosti zákroků v jednom zápase.
Střelecká úspěšnost je jinak zajímavým parametrem, smysl ale má hlavně dlouhodobý. Sidney Crosby letos střílí s 20% úspěšností (průměrně v kariéře je přitom na 15 %) a zdá se, že za to může i změna taktiky. Crosby se tlačí víc do branky a střílí z lepších pozic. Je to ale univerzální taktika? Může fungovat dlouhodobě? Nebo má jen formu? Korektní odpověd je, že nevíme: Spousta lidí si pořád myslí, že Crosbyho střelba je letos neudržitelná a až se mu přestane dařit, korunovaci McDavida už nebude bránit nic v cestě.
5) Plus/mínus body
Co si lidi myslí, že to je: Hodnocení pravdy. Univerzální kontrola přínosu hráče pro tým, která sleduje jeho/její ofenzivní i defenzivní schopnosti.
Co to je ve skutečnosti: Hrstková polívka. Podobně jako v každotýdenním vrcholu kulinářského úsilí běžné jídelny nikdy nevíte, co dostanete, a kolik z těch věcí bylo čerstvých.
Kde je problém? Miluju hokej, ale musíme si přiznat, že tenhle sport nenabízí gólové přestřelky. Kdyby měla IIHF na starosti počasí, déšť by se nevyznačoval miliónem malých kapek. Místo toho by se dlouho nic nedělo, jen jednou za čas by někam ulici vychlejstnula káď plná vody. Nechte takhle dvacet dní v kuse “pršet” a pak posuzujte, kdo byl víc mokrej.
Plus/mínus body navíc ignorují, že někdo bydlí v klimaticky mírném pásu a jiný na poušti, kde zas tak často mokro není. V posledním týmu soutěže, který pravidelně dostává nakládačky, se body do statistiky honí dost těžko.
Aby toho nebylo málo, do součtu se vesele počítají i góly do prázdné branky, protože oficiální hokejový zápis nenávidí statistické nerdy a chce z každého parametru vyrobit nepoužitelný maglajz.
P.S.: Omlouvám se krávě na titulním obrázku, která vypadá naprosto úžasně a je určitě zajímavější než oportunní blbec, využívající předsudky vůči turům pro zvýšení proklikovosti svýho článku.
